28 let poté

Film „28 let poté“ nás zavádí do světa, který se nikdy nevzpamatoval z katastrofy způsobené virem vztekliny. Uběhlo 28 let od prvního propuknutí nákazy a Británie zůstává v naprosté izolaci. Hranice jsou uzavřeny, populace zdecimovaná, a přeživší žijí v neustálém strachu z návratu viru. Bezpečí je jen zdánlivé – podezřívavost a přísná pravidla vládnou každému dni.

Na odlehlém, větrem bičovaném ostrově Svatá hora žije malá komunita lidí, kteří si vytvořili křehké útočiště. Jediná cesta na pevninu vede přes opevněnou hráz, která je pro ně záchranou i pastí zároveň. Společnost je rigidní, opatrná vůči cizincům a uzavřená před světem. Mladý muž, znuděný přísnou rutinou a motivovaný touhou po změně, se dobrovolně vydává na riskantní výpravu – najít zásoby na pevnině, o níž se šíří zprávy, že je tam stále co vzít.

Po překročení hráze vstupuje do opuštěného světa, kde příroda pohltila města a ulice se změnily v džungli. Nakažení jsou nyní mnohem děsivější a nepředvídatelní. Setkává se s osamělým vědcem, který tvrdí, že virus mutoval – už nezpůsobuje jen zuřivost, ale umožňuje i manipulaci mysli. Hrozí, že virus prorazí obranu ostrova a pohltí poslední bezpečné místo.

Po návratu se na ostrově rozhoří spor – mají se dál skrývat, nebo jít nebezpečí naproti a zničit virus jednou provždy? Když nakažení prolomí obranu, je rozhodnuto. V napínavém závěru vede mladík malou skupinu zpět do srdce pevniny. Čelí hrůzám i nádherným okamžikům, které ukazují, co všechno lidstvo ztratilo – a co je ještě hodno zachránit.

Film „28 let poté“ silně rezonuje s dnešním světem – strachy z nemocí, izolace a rozdělené společnosti. Kombinuje syrové záběry s tichou krásou a ukazuje, jak křehká je civilizace a jak silná může být naděje.

Číst dále