Roseovi

Film Roseovi vypráví o Ivy, bystré šéfkuchařce, a Theovi, hrdém architektovi. Seznámí se ve žhavé kuchyni, kde jiskří vtipy i přitažlivost. Chemie rychle přeroste v manželství a společný sen: dům u moře, který má udržet vše, čím se chtějí stát.

Čas zrychlí. Theova kariéra letí vzhůru, zatímco Ivy zůstává doma, piluje zákusky a pečuje o děti. Když se Theův klíčový projekt veřejně zhroutí, nezraní jen pověst, ale otřese jeho sebevědomím. V té chvíli začne růst Ivy: malá rybí bistro se promění v síť restaurací a těžiště rodiny se posune k ní.

Role se obrátí. Theo je najednou pečlivý táta v domácnosti, který řídí den jako výkres. Ivy, nová kulinární hvězda, honí expanzi, publicitu a dokonalost. Dům – navržený Theem a zaplacený Ivy – se změní v skóre tabuli: drahá mechová střecha, asketický jídelní stůl, kuchyně tlukoucí jako Ivyino srdce.

Drobné výtky se mění v cílené údery. Pochvaly přicházejí s háčky. Děti tíhnou k Theově stálosti a Ivy se cítí jako host ve vlastní rodině. Terapie je pro oba spíš závod o vítězství než léčení. Přátelé si tiše volí strany a každá společenská akce připomíná soudní síň.

Malý spor o rekonstrukci přeroste v obléhání. Theo zneužije design domu: zámky s přenastavením, světla na pohyb, chytrý systém, který poslouchá jen hlas, který „respektuje“. Ivy odpoví kontrolou financí: zmrazí karty, přesměruje dodávky a dusí Theovy nápady. Právníci krouží, ale Roseovi bojují vlastníma rukama – od lístečků v svačinách po pečlivě načasované scény na veřejnosti.

Jak se vleče rozvod, dům získá magickou váhu: kdo si ho udrží, ten drží i příběh manželství. Theo bivakuje v krovu s výkresy jako mapami a věří, že návratem k domu najde i sám sebe. Ivy uspořádá velkolepou degustaci, kde dezerty připomínají jejich historii – křehké cukrové stavby i slaný karamel, co zabolí – a dokazuje, že dům dýchá v jejím rytmu.

Během bouře mořský vítr lomcuje pobřežním domem, elektřina kolísá a chytrá domácnost trucuje. Ve tmě se proženou místnostmi až do galerie, kde drobnou spárou – kterou Theo odmítal jako „nechybu“ – píchá déšť. Ráno z ulice vypadá dům krásně, ale uvnitř je zkřivený pýchou i účty. Neusmíří se – spíš pustí. Moře se valí dál, dům stojí, ale to, po čem toužili nejvíc, zůstává nedosaženo: být zároveň v právu i milovaní. Film „Roseovi” končí tichým přijetím místo triumfu.

Číst dále