Asi to ukončím

Film „Asi to ukončím“ začíná vnitřním monologem mladé ženy, která si znovu a znovu opakuje: „Asi to ukončím.“ Přemýšlí o svém vztahu s Jakem, s nímž jede sněhem pokrytou krajinou navštívit jeho rodiče na odlehlé farmě. Cestou panuje napjaté ticho, filozofické rozhovory a sílící pocit nejistoty ohledně Jaka a celé jejich známosti.

Po příjezdu na farmu se vše začne měnit v surrealistický zážitek. Jakeovi rodiče se chovají zvláštně a jako by před ženou rychle stárli a zase mládli. V domě jsou podivnosti – měnící se fotografie, zakázaný vstup do sklepa a podivně plynoucí čas. I žena sama začíná ztrácet jistotu, kdo vlastně je – mění se její jméno, povolání i vzpomínky.

Hlavní děj je prokládán záběry na staršího školníka, který pracuje v prázdné střední škole. Zpočátku se tyto scény zdají být nesouvisející, ale postupně se ukazuje, že odrážejí témata osamělosti, lítosti a neuskutečněných tužeb, která rezonují s hlavním příběhem.

Se sílící vánicí Jake trvá na tom, aby odjeli zpátky v noci. Jejich konverzace se stává čím dál roztříštěnější, dotýká se umění, stárnutí a samotné existence. Zastaví se v opuštěném stánku se zmrzlinou, kde prodavačky vědí o ženě víc, než je běžné. Poté Jake náhle zamíří ke své bývalé škole s výmluvou, že tam musí něco vyhodit. Žena ho následuje do opuštěných, spletitých chodeb, kde splývá minulost, přítomnost i fantazie.

V budově školy se žena setkává se školníkem a jednotlivé dějové linie se začnou propojovat. Vyjde najevo, že Jake, žena i školník mohou být různé podoby či vzpomínky téže osoby. Film naznačuje, že většina událostí se odehrává v mysli starého, osamělého školníka – pravděpodobně stárnoucího Jakea – jako snová kombinace lítosti, samoty a vnitřního dialogu.

Film „Asi to ukončím“ končí halucinační scénou, v níž Jake na jevišti přijímá ocenění a zpívá „Lonely Room“ z muzikálu „Oklahoma!“. Veškeré hranice mezi realitou, vzpomínkami a fantazií se rozplývají. Hlas ženy se stává součástí Jakeova vnitřního světa. Školník zůstává v autě, sníh padá a on v tichu přijímá svou osamělost. Film je temným, podmanivým zamyšlením nad identitou, vztahem k sobě samému a potřebou být pochopen.

Číst dále